,,Nejhorší je práce s lidmi…“

Nejhorší je práce s lidmi…
Tu větu slýchám na školeních opravdu často.
A je zajímavé, že nezáleží na tom, jestli sedím s mistrem ve výrobě, vedoucím oddělení, personalistkou, ředitelem nebo majitelem firmy.
Dříve nebo později někdo řekne:
„No jo… nejhorší je práce s lidmi.“

A víte co?
Já tu větu vlastně chápu.
Když si pak s vedoucími pracovníky začneme povídat více do hloubky, často zjistím, že nejsou unavení z lidí jako takových.
Jsou unavení z toho, že stále dokola řeší stejné situace.
Stejná nedorozumění, opakované konflikty, neustálé požadavky, námitky, rozhovory, které nikam nevedou.
A z pocitu, že ať řeknou cokoliv, za pár dní řeší to samé znovu.

A víte co?
Já bych byla unavená také.

A právě tehdy společně začneme zjišťovat jednu zajímavou věc.
Ve většině případů nakonec zjistíme, že největším problémem nejsou lidé samotní.
Největším problémem bývá to, že nás práci s lidmi nikdy nikdo nenaučil.

Přitom většina lidí nechce být špatným vedoucím.
Jen často vůbec neví, jak podobné situace zvládnout lépe.

Ve škole jsme se učili matematiku, češtinu, cizí jazyky a spoustu dalších věcí.
Ale většinou nás neučili, jak dát zaměstnanci konstruktivní zpětnou vazbu. Jak říct NE tak, aby druhého člověka zbytečně nezranilo. Jak pochválit, aby pochvala opravdu motivovala. Jak zvládnout konflikt tak, aby vztah nebyl horší, ale naopak lepší. Jak vést nepříjemný rozhovor.

Přitom právě to jsou situace, které vedoucí pracovníci řeší téměř každý den.
A když na ně nemají jednoduché a funkční postupy, není divu, že jim práce s lidmi připadá náročná.

Lidé většinou nepotřebují dalších sto pouček.
Potřebují přestat mít strach, převzít odpovědnost a získat jednoduchý návod, jak jednat.

Když totiž vedoucí pracovník pochopí několik základních principů komunikace a začne je používat v praxi, často zjistí, že rozhovory, kterých se dříve obával, zvládá mnohem klidněji.

Neznamená to, že zmizí všechny konflikty. Ale výrazně ubude zbytečných nedorozumění.

To samozřejmě neznamená, že se podaří změnit každého člověka.
Myslím si, že dobrý vedoucí by měl nejdříve udělat maximum pro to, aby zaměstnanci vytvořil podmínky k úspěchu.
Jasně komunikovat očekávání. Vysvětlit důvody. Dát zpětnou vazbu. Podpořit ho. Dát mu prostor ke změně.
A teprve potom hodnotit výsledek.

Pokud ale vedoucí pracovník udělá komunikačně opravdu vše správně a druhá strana přesto dlouhodobě není ochotná spolupracovat, přijmout základní pravidla nebo se ztotožnit s hodnotami firmy, pak už není hlavní otázkou komunikace.
Pak je na místě položit si jinou otázku:
Je tento člověk ještě tím správným člověkem pro naši firmu?

Vedoucí totiž nemůže věnovat většinu své energie jednomu člověku, který dlouhodobě změnu odmítá.
Jeho největší odpovědností je rozvíjet ty zaměstnance, kteří chtějí pracovat dobře a mají chuť se posouvat.
Právě v nich bývá největší potenciál celého týmu.

Dobrá zpráva ale je, že komunikace s lidmi není jen o talentu.
Je to dovednost.
A stejně jako se můžeme naučit cizí jazyk nebo řídit auto, můžeme se naučit i lépe vést lidi.
Ne ze dne na den. Ale krok za krokem.

A potom najednou začnu od vedoucích pracovníků slýchat jinou větu.

Ne:
„Nejhorší je práce s lidmi.“
Ale:
„Je to pořád náročné. Ale už vím, jak ty situace zvládat.“

Přeji Vám, aby pro Vás práce s lidmi byla více radostí a méně starostí. Protože právě dobrá komunikace často rozhoduje nejen o výsledcích, ale i o tom, jak se v práci každý den cítíme.

Markéta Procházková