Umění uznat vlastní chybu. Ale jak na to?

Na kurzech se často setkávám s tím, že lidé v komunikaci s ostatními lidmi, ať už v práci nebo v osobním životě,  mají obavu uznat to, když udělají chybu.

Ono je to logické. V dnešní době, kdy je velký tlak na výkon, na to být neustále perfektní, sebejistý a radši neukazovat svoje slabiny – tak právě ta chyba, kterou jsme udělali, v nás samotných způsobuje pocit selhání a slabosti. Proto se jí tak bojíme přiznat.

Bývají 3 typy reakcí na to když uděláme chybu:

• První reakcí bývá, že dotyčný chybu nepřizná a třeba se jí snaží hodit i na někoho jiného.
• Druhou reakcí bývá, že se dotyčný k chybě přihlásí a neustále si takzvaně ,,hází popel na hlavu“ a až přehnaně se dokola omlouvá.
• Třetí možnou reakcí je, že se k chybě přihlásíme, omluvíme se, najdeme způsob jak ji napravit a jdeme dál.

Asi už jste odhadli, že ten třetí způsob je ten správný asertivní. Ano, pokud chceme i v takové situaci postupovat zdravě asertivně, je potřeba si ten třetí způsob osvojit. Budete překvapeni, jak je to jednoduché a jak se i vy sami v takové situaci nebudete vůbec cítit jako ten slaboch, ale naopak vaše sebevědomí vzroste, protože se už budete umět k vaší chybě postavit čelem a konstruktivně ji vyřešit.

Zde je tedy vhodný postup:

1. Konstatuji co se stalo
2. Uznám chybu a omluvím se
3. Návrh řešení jak chybu napravím

Konkrétní příklady mohou pak vypadat třeba takto:

,,(1.) Dobrý den šéfe. Potřebuji s Vámi bezodkladně mluvit. Neříká se mi to snadno, ale do fakturace ke konci minulého měsíce jsem zapomněl zahrnout náklad za 700 tisíc. (2.) Omlouvám se a je mi líto, že jsem tím způsobil komplikace. (3.) Už jsem přemýšlel jak to napravit. Jestli s tím souhlasíte, zajdu za fakturantkou, kontaktujeme investora, vysvětlíme mu situaci a pošleme mu společně opravenou fakturaci. Souhlasíte?“

Pokud to jenom trochu jde, je dobré přijít rovnou s řešením, které následuje hned po krátké omluvě, jako tomu bylo tady v tom případě. Může se ale také stát, že vůbec nebudete vědět, jak věc vyřešit. Pak rozhovor může vypadat třeba takto:

,,(1.) Dobrý den, šéfe. Potřebuji s Vámi bezodkladně mluvit. Nechci Vás zdržovat, vím, že máte spoustu práce, tak půjdu rovnou k věci. Ve fakturaci za poslední měsíc mi chybí 700 tisíc. (2.) Moc se omlouvám, že jsem udělal chybu a způsobil tím teď komplikace. (3.) Od včerejška prohledávám všechny papíry k zakázkám, ale zatím jsem chybu nenašel a nevím jak to vyřešit. Chci Vás poprosit, zda bychom se teď na to mohli podívat spolu a dali dohromady další možnosti jak to vyřešit.“

Možným řešením tedy může být i návrh, prosba o pomoc, že řešení najdete společně.

Úplně stejný postup v osobním životě pak může vypadat například takto:

,, (1.) Karle, já vim že jsem nebyla úplně příjemná, když jsi přišel z práce domů. Celý den byl v pohodě, ale než jsi přišel, tak tu děti zlobily a já už byla po celém dnu unavená. (2.) Tak mi promiň, že jsem ti tak odsekla. Mrzí mi to, mám tě ráda. Já vim, že toho máš teď v práci za celý den také dost. (3.) Víš co, uděláme si pohodový večer, nebudeme už nic dělat a pustíme si film, co říkáš?“

Nebo obráceně 😊:

,,(1.) Marti, jak jsem přijel z práce, víš, měl jsem dneska úplně hrozný den. Šéf, lidi, samé jobovky dneska. (2.) Promiň, že jsem byl na tebe nervózní. (3.) Pojď, ani ty už dneska nic nedělej, objednáme si pizzu, pustíme film a uděláme si pohodový večer, chceš?“

Takže vidíte, jak jednoduché to je.

Pokud chcete, aby vám lidé důvěřovali, nebojte se umět uznat i svoji vlastí chybu. Chybovat je lidské, někdy se to stane každému, jenom je potřeba se k tomu postavit čelem a také drobet vědět jak na to a to už teď víte. 😊